Věnovaná slova

24. srpna 2014 v 23:08 | soul in fire |  Hope and who?
Nemusím mluvit,ty víš,co chci říct.A tak jen mlčky pozoruji tvé ruce a přemýšlím.Kolik lidí čeká na někoho,kdo mu bude oporou a kdo je bude ctít i s chybami? Je jich nespočet. A ty jsi můj. Moje víra,síla,můj nalezený drahokam. Nejsou to jen prázdná slova.Jsou hlubší než propast.Mé tělo tě vnímá jako magnet.Mé srdce tě následuje. A když usínáš vedle mě,poslouchám,jak tluče to tvé. Tvůj život je mé štěstí.Potřebovala jsem slepit.Probrat z noční můry,probrat mou znechucenou duši.Střepy v mých očích mizí v každém polibku,který mi věnuješ. S tebou jsem navěky za řekou. Fascinuje mě,jak mě pohlcuješ.Děláš z nemožného možné. Budíš mě.Držíš mě.Vlastníš mě.A já si to vše přeju.Jsem zamčená s tebou v opojném souznění.Jednou mě to udusí. Ale teď jsem Ariel riskující pro svého smrtelníka.Láska je nakreslená přímka,nekončící dálka…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama