Rány

27. dubna 2014 v 21:19 | soul in fire |  Authoress
Vítr jí foukl do tváře.Schoulila se do kabátu.Těžko říct,co jí rozechvělo více, jestli zima nebo ten drásající pocit. Byla si tehdy jistá svým postojem k jeho tváři.Byla si tehdy jistá,že jí něco zadrží,než bude chtít znovu vzhlédnout. Chytí,spoutá a nechá vylétnout,zmizet,rozpustit se.Ztratila schopnost chápat sama sebe.Ztratila se v dýmu, odéru kouře a nikde není k nalezení.

Prstýnek nechala sklouznout na promrzlou střechu.Nestojí o něj.Vše,co tak strašně nesnášela,jí je v patách.Přidržuje za vlasy, svazuje hrdlo a šeptá: "Jsi moje". "Ne,nepatřím ti!"ozývá se hlas v její hlavě.Padá na kolena,prosí.Nemůže se odpoutat.Je to jako za starých časů.Vždy jí tak zřídil, a pak jí s úsměvem na rtech obcházel a hladově hltal její rány.Nesnášela každý jeho dotek, co jí probíjel jako blesk. Jizvy, co jí lemují kůži,byly každým zatraceným dnem viditelnější a hlubší.Propalovaly jí, ničily jí. Muselo to přestat.A tak utíkala každou noc ze spárů zla.Hledala se.Přes den mizela , v noci se znovu probouzela.Její duše procházela očistou.Budovala vlastní utišení do poslední kapky naděje.Ale teď jí zase poutá,nutí jí se klanit.Směje se a ví,že má vyhráno.

Rána. "Pšš,maličká" tiší jí. Otevírá oči.Její tyran na ní visí těmi jeho a hladí jí po vlasech."Už bude dobře,jsi doma."prohlašuje zastřeným hlasem. Ale ona jeho hlas vnímá jak skřípání křídy o tabuli-intenzivně a nepříjemně.Znovu rána. " Vnímej mě!" přikazuje. A tak se poddává,obepíná ho a nechává se vtahovat společně s ním do tmy. Jde vsříc svému osudu,který rozzlobeně dopadá na její nahé tělo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama